| Československá republika se v onom roce 1938 rozprostírala od Aše až k Mukačevu. Byla to země průmyslově, zemědělsky silná a politicky stabilní. Národnostní problémy však hrály od jejího vzniku v roce 1918 obrovskou roli. Ačkoli bylo v ústavě napsáno, že Československo je zemí, kde mají všechny národnosti stejná práva, ve skutečnosti tomu tak nebylo. Oficiálními jazyky byla čeština a slovenština, na Němce a Rusíny se tak zapomínalo a ve dvacátých a třicátých letech musela vláda mnohé dohánět. Nepodařilo se to však v plné míře a tak se od nástupu nacionálního socialismu začíná vzmáhat v Sudetských oblastech vlna národního uvědomění tzv. českých Němců.Vše ústí v roce 1938 ve vleklou krizi, kdy říšský kancléř Adolf Hitler usiluje o naprosté zničení české státnosti a využívá k tomu tlaky v Sudetech. Tato otázka se z čistě československé stává najednou Evropskou. Dvacet let po ničivé Světové válce je tu nové nebezpečí. A znovu se rodí na pomezí slovanského a germánského osídlení… Britský ministerský předseda Neville Chamberlain a jeho francouzský protějšek Edouard Daladier se dostavují 29. září 1938 společni s italským diktátorem Benitem Mussolinim do Mnichova, aby zde projednali udržení míru v Evropě. U stolu s nimi samozřejmě sedí i Adolf Hitler a divadlo zvané Mnichovská dohoda muže začít. Československá armáda už podruhé v roce 1938 stojí zmobilizovaná. Armáda, čítající 1 280 000 vojáku, 217 000 koní a 26 000 motorových vozidel stojí připravena k boji proti agresorovi. Za opevněním, které po léta budovala, obklopená víceméně nepřátelskými státy (krom královského a spojencům loajálního Rumunska), s pátou kolonou ve formě dvou a půl milionu Slováku a dalších stovek tisíc Maďarů a Poláků. Němce samozřejmě nepočítaje…
|
